Revue

Příliš těžký život paní ministrové

Eva Klementová

Příliš těžký život paní ministrové

Bodyguardi za zadkem, blesky fotoaparátů v obličeji a manikúra pouze jedenkrát do týdne. Partnerka ministra financí Monika Babišová se rozhovořila o tom, jak nesmírně náročné je reprezentovat po boku státníka a nadpodnikatele. Dámy, neměnily bychom s ní, rozhodně ne. Nesmět totiž bez povšimnutí propašovat pár hadříků ze Států, které si beztak na sebe můžeme vzít maximálně jednou, aby nás módní policisté a partnerky jiných nadsamců nepomluvily, to radši zůstaňme ženuškami více či méně úspěšných živnostníků.

Paní Monika nás skrytě v rozhovoru pro magazín OK! varuje, proč bychom neměly chtít za muže ministra financí.

1. Musely bychom trávit čas s nabušenými bodyguardy a nic na ně nezkoušet

Ví o tom své. „Musela jsem si na ně dlouho zvykat, ale dnes uznávám, že život s nimi za zády má své výhody. Cítím se bezpečnější a pomáhají mi i jinde. Řídí za mě auto, takže třeba můžu po cestě v klidu telefonovat a nemusím hledat parkoviště. Odpadla mi taky starost s odvážením dětí do školy. Takže mám víc času věnovat se práci,“ vysvětluje v rozhovoru Babišová.

2. I když by nám bodyguardové šetřili čas potřebný pro práci, občas bychom ji stejně musely oželet, abychom stihly ustlat postele a uklidit několik koupelen v domácnosti

Jako partnerky ministra financí bychom totiž měly především dbát na pořádek. „Když má uklízečka volno, třeba vůbec nejdu do práce, abych sama stihla všechno udělat. Každý den musím ustlat, uklidit koupelny a kuchyň,“ líčí Monika, jak náročný je život v Čapím hnízdě.

3. Přestože bychom od samého stlaní měly zničené ruce, na manikúru bychom stihly zajít maximálně jednou do týdne, na nohy ob týden, na akupunkturu a ke kadeřníkovi jednou za měsíc a ke kartářce jenom občas.

Víc se prostě nestíhá. Tady máte limity: „Jednou týdně chodím na manikúru, na pedikúru dvakrát do měsíce, jednou za měsíc zajdu ke kadeřníkovi. Na kosmetiku se dostanu asi dvakrát za rok. Chodím k bylinkáři a skoro každý týden na akupunkturu a čas od času zajdu k věštkyni,“ vypočítává Monika maximum možného.

4. Musely bychom si také najít mnoho času a partner mnoho peněz na nákupy. Vzít si na sebe dvakrát stejný kousek už by se nám totiž nemělo nikdy stát.

Kromě běžné konfekce bychom musely přežít i návštěvy luxusních butiků a koupi nějakého toho »zvířátka«. „Mám ráda kožichy a za ně jsem schopná utratit i víc peněz. Stejný vztah mám taky k drahým kabelkám či botám. Ale za šaty, které si s ohledem na společenské konvence nemohu vzít na sebe víckrát než jednou, mi připadá naprosto zbytečné dávat horentní sumy. Do společnosti si ale kupuji luxusnější oblečení, u běžné konfekce hrozí, že se nás při nějaké významnější příležitosti sejde ve stejném modelu víc.“ To by bezpochyby byla tragédie, které je lepší předejít v Pařížské, to dá rozum.

5. Musely bychom dřít na své postavě

A to ideálně cvičením jógy, abychom se zbytečně nezapotily. A na naše oblíbené hodiny aerobiku ve skupině bychom mohly okamžitě zapomenout. Když cvičit, tak jedině soukromě. Nikdo přece není zvědavý na propocené tričko paní ministrové. „Chodí mě k nám domů učit jógu bývalá baletka, já totiž nemám ráda cvičení ve velkém kolektivu. Trvá to teprve několik měsíců, ale už začínám vidět, jak se mi zpevňuje postava,“ prozradila recept na reprezentativní postavu paní Monika.

© foto ČTK

Zdroj: OK Magazín

Diskuze