Rozhovory

Stát je v tvrdé ofenzívě proti podnikatelům, říká majitel hotelu v Praze

Jiří Vítek

Stát je v tvrdé ofenzívě proti podnikatelům, říká majitel hotelu v Praze

Ing. Ladislav Linek majitel hotelu Balkán v Praze nás při jednom delším obědě seznámil s příběhem podnikatele od roku 1990 až do dnešních dnů. A není to zrovna veselé povídání.

Tříhvězdičkový hotel situovaný v historické budově blízko centra Prahy na levém břehu Vltavy. Nedaleko se nachází nákupní centrum Nový Smíchov, kina, kluby, to je hotel Balkán v ulici Svornosti v Praze 5. Nás napadlo udělat rozhovor s panem majitelem z prostého důvodu. Naše redakce chodí pravidelně do tohoto hotelu na obědy a po několika zdvořilostních větách se ukázalo, že příběh hotelu Balkán, velmi dobře odráží celou historii hoteliérství od roku 1990 až do dnešních dnů.

Jak jste se dostal ke své profesi majitele hotelu? Co vás k tomu přivedlo?

Ke své "profesi" majitele hotelu jsem se dostal restitucí tohoto zařízení. Hotel na Smíchově restituovala moje babička v roce 1990, ještě se restituce zaplať pán bůh dožila. Z pochopitelných důvodů již nemohla hotel provozovat tak to dopadlo na mne a mého strýce. Opustil jsem tedy poměrně solidní místo ve firmě na výrobu sportovních potřeb a vydal se vstříc dobrodružství do hotelu. Lákala mne

především ta svoboda, to, že kdejaký trouba mi nemůže poroučet a je to vlastně to poslední, co z tohoto zbylo. Starat se o rodinný majetek, rozvíjet ho, prostě jistá stavovská hrdost. 

Neměl jste obavy vstoupit do podnikání, které vyžadovalo obrovský finanční vklad ještě dříve, než se začne přinášet jakékoliv zisky?

Upřímně řečeno ze vstupu do podnikání, do tohoto podnikání jsem obavy neměl, naopak jsem se těšil. Bylo mi lehce přes 30, byl jsem plný energie a nápadů, čas v tom pochopitelně nemohl hrát žádnou roli, muselo se rychle zapomenout na víkendy, Vánoce, Silvestry apod., neboť se jedná o nepřetržitý provoz, kde právě vyjmenovaná období jsou z hlediska kšeftu ty nejlepší.  

Jaká je historie hotelu Balkán?

Hotel Balkán byl založen v roce 1895 a přežil vlastně i v třeba omezeném provozu všechna období, obě války i období tzv. socialismu. Podnik byl znárodněn v roce 1950, v roce 1960 byla naše rodina vystěhována z bytu prakticky ze dne na den na oslavu spartakiády.V roce 1990 jsme za tedy na místo opět vrátili. Do určité míry bylo štěstím, jak už jsem napsal výše, že Balkán byl provozován pořád jako hotel pod hlavičkou RaJ 5.

Jeho devastace byla značná, nikoli však absolutní. Vzhledem k tomu, že jsme začínali prakticky bez prostředků, ale i z vrozené obavy z úvěrů a jiných půjček jsme postupovali následujícím způsobem. Vzhledem k tomu, že hotel byl obyvatelný a nároky na ubytování byly poněkud jiné než dnes, využili jsme tehdejší velký zájem o Prahu a rekonstruovali jsme dům za pochodu.

Jaká léta si myslíte byla pro podnikání a turismus u nás nejlepší?

Vlastně veškeré vydělané prostředky jsme vraceli zpět do investic a provozu, tak vznikly postupně  koupelny na pokojích, rekonstrukce sítí, nová okna, kotelna se změnila z uhlí na plyn, postavil výtah, zrekonstruovalo se podkroví atd. atd.

Byla to léta zlatá devadesátá, kdy obrat dovoloval toto udělat. Možná jsme si mysleli, že to tak bude napořád, ale budoucnost nás vyvedla z omylu. A to vlastně ve dvou směrech, jedním z nich je obrovský a neřízený růst ubytovací kapacity v Praze nejedná se už o konkurenční prostředí, ale jakési dumpingové hry. Krize po roce 2008 tvrdě tento obor zasáhla a to zejména zde kde nabídka lůžek podstatně

převyšuje poptávku. Někde se možná dočtete, jak se to zase výrazně lepší, ale není to pravda. Tato má slova dokládá fakt, že dnes je v podstatě každý hotel  v tzv. tajných nabídkách realitních společností, na prodej. A to fakt moc nepřeháním.

Po odeznělém boomu Němců a seveřanů jsme dostali poslední, zato řádnou pecku situací s Ruskem. Nejsem zvláštní rusofil, ale současným napětím v Rusku a na Ukrajině, sankcemi a pádem kursu rublu, jsme byli byti zase nejvíce my.

Pomáhá v této situaci nějak stát, jako v krizi pomáhal automobilkám šrotovným apod.?

Obchod s ruskou klientelou klesl prakticky z měsíce na měsíc za 100% na nula %. Ano slyšíte dobře, ne o 10% o 30% ale na nulu. Neslyšel jsem nikde nikoho, že by se tímto zabýval nebo dokonce mluvil o odškodnění. Počet zaměstnanců se u nás postupně snížil ze 16 na 8.  Druhým směrem je rostoucí a rozšiřující se úloha tzv. státu a vymýšlení házení klacků pod nohy zejména nenáviděným živnostníkům. Od určité defenzívy v 90.letech minulého století je opět stát v plné ofenzívě příkazů, zákazů, omezení samozřejmě velmi často vycházejících z legislativy slavné EU.

Namátkou z poslední doby, časově omezený prodej cigaret se značkou O na kolku, nedokonalý a hloupý alergenový řád, nařízení a opětovné zrušení bezdotykových baterií, postupné zvyšování DPH z ubytovacích služeb z 5% na 9%, 10% 14% na 15%, diskuse o kouření v podnicích, zavedení registračních pokladen, jako nejlepšího směru ve světové ekonomice, kde čerpáme z nejvyspělejších zemí jako je např.Chorvatsko. Na druhou stranu chápu, že někdo někomu ty dotace zaplatit musí a proto jsou vymýšlena další a další zla, která by šla jmenovat ve dlouhém souhrnu.

Co podle vás dělá hotel dobrým hotelem, místem, kam se lidé rádi vracejí?

Hotel jako místo, kam se lidé rádi vracejí dělá podle mne kromě samozřejmých věcí jako je vybavení hotelu, čistota, poloha a především chování všech zaměstnanců   hotelu vůči hostovi, samozřejmá poctivost, ochota, pomoc,úsměv na rtech. Myslím, že toto je někdy i noblesní vybavení. Myslím, že právě toto je určitá hvězdička navíc.

Jaký je tedy podle vás ideální vztah zaměstnanec – zaměstnavatel? Spokojený personál jistě odvádí lepší práci než nespokojený…

Nyní napíši něco kacířského, je prostě naprosto ideální, když veškeré funkce a práce v takovém to podniku rodinného typu může zastat rodina sama. A to říkám i když s většinou zaměstnanců mám velice korektní až přátelský vztah. Ale prostě každý má jiné myšlenky, nároky na přesnost a dokonalost, výhledy do budoucnosti apod. Prostě nikdy jsem neslyšel za těch 25 let někoho, kdo by přišel a řekl hele šéfe ( ne že bude dělat zadarmo) vím že je teď situace špatná, co je potřeba udělat, co je potřeba zlepšit ať tady mám práci i v další době.

Je vhodné, aby se majitel přímo účastnil chodu hotelu. Platí to i o vás?

Neumím si přestavit situaci, byť jen jeden den v roce, že by majitel, spolumajitel hotelu nebo někdo z rodiny nebyl přítomen v hotelu, prostě neumím. Kdysi jsem se domníval, že si všechno sedne a třeba občas, někdy o víkendu nebo čert ví kdy to půjde samo a nic se nestane. Bohužel nejde to a závidím těm, kteří si to uměli zorganizovat jinak. Jinak rodinní příslušníci včetně mne nejsou žádní "ředitelé", prostě jednou vaří, jednou umývají nádobí, jednou se maluje a uklízí, jednou si hrají na ředitele a pak jdou zase vytírat záchody, sednout si na recepci, dělat účetnictví.

Krátkodobým plánem je v současné situaci prosté přežití, dlouhodobě , těžko říci, nechci se unáhlit,možností je vždy několik.

Diskuze