Rozhovory

Soukromníci a živnostníci si musí odkládat na důchod jinde než u státu. Jinak padnou na kolena

Jiří Vítek

Soukromníci a živnostníci si musí odkládat na důchod jinde než u státu. Jinak padnou na kolena

Soukromník je člověk, který se rozhodl, že se svou vlastní prací postará sám o sebe. Stát ve většině případů vlastně vůbec nepotřebuje. Stát mu nepomáhá ani na začátku svého podnikání, většinou ani během něj, dokonce ani potom mu nijak nepomáhá. Cílem soukromníka je samozřejmě pracovat, vytvářet zisk a kumulovat majetek. A ten má za úkol postarat se o něj ve stáří. To je základní myšlenka toho, co soukromníci chtějí, když něco dělají.

Dnes jdou první soukromníci do důchodu a mnoho jich čeká nepříjemné překvapení

Ono je to dneska samozřejmně jinak. Za první republiky i dříve se takto soukromníci chovali a měli k tomu daný prostor od státu. Bohužel po roce 1989 se v tomto stylu již nedokázalo navázat  na myšlenku budování majetku. Tady si bohužel soukromníci myslí, že není třeba myslet tzv. na zadní kolečka a žijí stále v tom, že se o ně bude stát  starat i v důchodu. Všichni si zvykli si platit minimální sociální s mávnutím ruky, že je vše daleko.Člověk, který začal podnikat po revoluci a takto se choval, nyní jde do důchodu a kouká, že bere něco kolem pěti tisíc měsíčně. Absolutně nemyslitelná záležitost. Problém je v tom, že stát počítá s tím, jak se postarat o zaměstnance a na soukromníky má nastavené jenom jedno pravidlo. Buď jsi si to zaplatil a máš, nebo nezaplatil a máš smůlu, žádná možnost jiného rozhodnutí tu není.

Jiné řešení, ale současný stav nenabízí, tak jak z toho ven?

Dneska je situace taková, že z čistého příjmu se vypočítávají odvody. Z toho jde část na zdraví, část na solidaritu a část na osobní důchod. Stát vám nakonec z toho podílu, který platíte na důchod, nakonec vyplácí pouhou třetinu, takže je logické, že se soukromník rozčiluje a vzteká, že to, co mělo být na jeho důchod, je ze dvou třetin prošustrováno státem a on dostane důchod, ze kterého nezaplatí ani nájem.

Stát soukromníkům nedává možnost investovat peníze, aby produkovaly zisk. Proto chci, aby se otázka důchodu soukromníků řešila tím způsobem, aby stát podnikatelům, živnostníkům a soukromníkům umožnil tu část sociálního pojištění, která je přímo určena na jejich důchod,odložit někam jinam. Bude mít na vybranou: buď si tu část na důchod bude investovat do majetkových fondů, kterých je v ČR na výběr cca. 3tis., nebo bude dál platit státu tak, jak platí.

To, že by neplatil nic, je samozřejmě nemožné. Je na zváženou, aby případné navýšení peněz na důchod, tedy další dobrovolná investice, byla odpočitatelná položka.

Kdo bude tento důchod garantovat?

Soukromníkovi nikdo v průběhu podnikání nepomáhá, tak to nechte na něm, ať si vybere. Prostředí zná dobře a není třeba, aby ho stát začal najednou vodit za ručičku, když na něj celý život kašle. Garance z pohledu státu je stejně nesmyl. Co vlastně stát garantuje? Stát garantuje pouze to, že když bude někdy někomu peníze vracet, tak je jednoduše vytiskne. Důchod soukromníka by měl být založen na výnosu z fungování reálného majetku a ne na nějaké schopnosti státu tisknout peníze.  Soukromníků je tady necelý milion. Představte si, že by si každý z nás uložil ročně na svůj důchodový fond pouze deset tisíc korun. To je deset miliard korun ročně uložených do podílů na majetku firem z celého světa, za které se nikdo nemusí stydět a které se dokáží dlouhodobě nadinflačně zhodnocovat bez jakéhokoliv přispění státu a jeho úředníků. Toto je reálná ekonomika, toto jsou reálné výnosy a toto je reálný základ důchodů. A pak se můžeme dál bavit o konkrétních nástrojích kolektivního investování, o různých majetkových fondech a o majetkové rentě, jako o universálním řešení důchodu soukromníka…

Diskuze