Revue

Tenhle talíř vyrobila česká porcelánka pro TitanicPoznáte, která to byla? Ke dnu ji poslali Rusové...

Jiří Vítek

Poznáte, která to byla? Ke dnu ji poslali Rusové...

O tom, jestli někdo z našinců skutečně byl na palubě Titaniku, se vedou dlouhé diskuze. Celkem sedm Čechů uvedlo, že na palubě lodi při její první plavbě byli, měli to být údajně tři číšníci, jeden strojník Jan Kabát, stevard Rudolf Linhart, člen lodního orchestru Katel Stanke a dokonce i černý pasažér Viktor Halva, jejich jména se však nikdy nepodařila najít na seznamu zaměstnanců ani cestujících, a je zřejmé, že jejich přítomnost na nejslavnější lodi světa už nikdo nepotvrdí. Přesto se stopa pocházející z území Čech na Titaniku objevila. Titanik byl totiž údajně vybaven nádobím z Březové!

Redakce Živnostenských listů má k dispozici talíř, který byl s jistotou vyroben v roce 1912 v porcelánce v Březové, kde v té době skutečně vyráběli kompletní sady porcelánového nádobí pro legendární zaoceánskou loď. Tato malá tehdy rakousko-uherská fabrička se jmenovala Pirkenhammer a měla sídlo v Březové na Karlovarsku. Dnes neexistuje, krátce po převzetí ruského managementu v roce 2006 vyhlásila bankrot. Porcelánka, která měla v té době necelých dvacet zaměstnanců, dodala pro Titanic veškeré talíře a servírovací podnosy, více než deset tisíc kusů kvalitního porcelánu s logem zdvojených kladívek s korunkou a nápisem Titanic, a sice na přímou objednávku prominentní lodní společnosti White Star Line, která plavbu Titanicu organizovala. Několik stovek kusů ze série pro Titanic bylo věnováno obchodním partnerům nebo jako prodejní suvenýry, další tisíce byly připravené ve skladech pro další plavbu, která se již neuskutečnila, a tak se talíře a mísy objevily posléze i na jiných lodích nebo v restauracích. Vzhledem k tomu, že kvůli krachu společnosti White Star Line už po katastrově nebylo mnoho keramiky odebráno, byl vyrobený porcelán bez kreseb rozprodán jiným firmám, dokonce i amatérským umělcům. S keramičkou to nijak neotřáslo a značka Pirkenhammer byla i po Titaniku velmi ceněná, například v roce 1915 porcelánka dokonce dodala velkou slavnostní jídelní soupravu pro papeže Benedikta XV.

Z Titanicu na Aukro

Talíř, který se nám podařilo získat, se s největší pravděpodobností na Titanic nikdy nepodíval, s jeho osudem je ale bezesporu spjatý přímou linií. Získat jej přitom nebylo kupodivu nijak náročné. Visel na Aukru, každý ho považoval za podvrh, a tak nikdo nepřihazoval. Nakonec vyšel na pár stovek. I my jsme ho zprvu vnímali jako podělek, na kterém někdo touží vydělat majlant. Mýlili jsme se, prodejce při osobním odběru věděl víc, než bychom doufali. Postarší pán velmi zapáleně hovořil o porcelánce Pirkenhammer a o třech podobných talířích, které putují světem internetových aukcí, a nikdo vlastně neví, zda jde dobře vyrobený falzifikát, nebo ne. Jenže držet v ruce talíř, který nese nápis Titanic, je samo o sobě zvláštní a možnost, že byl skutečně nějakým způsobem propojen s osudem nešťastné legendy, vám prostě nedá spát. A tak jsme začali pátrat. Oslovili jsme proto posledního ředitele Pirkenhammeru a znalce porcelánu, Denyse Rustamova v naději, že pravost talíře dokáže určit. A nestačili jsme se divit…

Pane Rustamove, nenapínejte, co myslíte?

Na první pohled je jasné, že byl vyroben v období 1910-1915. Podle nerovnosti (pokládá otočený talíř na rovný stůl) je zcela jisté, že nebyl vyráběn strojově, spodní část (ukazuje na kruh, na kterém talíř stojí) je typická pro Pirkenhammer. Malba i spodní znak jsou stoprocentně původní. Tento talíř byl s jistotou vyroben v Pirkenhammeru, do dalších spekulací se pouštět nebudu. Vše je, jak má být, gratuluji.

Setkal už jste se i s nějakým dalším porcelánem z té doby?

Víte, je to přesně deset let, co jsem podobný držel v ruce, jen o trošku menší. Tenkrát nám do továrny přišel e-mail, kde jistý Jay Sherman psal o tom, že mu ho přenechala jeho prateta jménem Eva Freada Husted, která ho strčila při opouštění Titanicu do kapsy. Pan Sharman měl zajímavý příběh, byl to bezdomovec, který nám nabídl talíř k odkoupení za půl milionu dolarů. Pro nás to byla informace jako blesk z čistého nebe. Nejprve začala badatelská činnost, kdy jsme panu Sharmanovi odpověděli, že nikdo se jménem Eva Husted dle záznamů na palubě lodi nebyl a začali jsme pátrat i v našich kronikách. Mnoho materiálů z továrny po válce zmizelo a bylo zničeno, takže šlo pouze o ústně předané informace. Když se nám nakonec talíř pana Sharmana dostal do ruky, podle rozboru materiálu a mikroskopického průzkumu jsme s jistotou určili, že talíř byl skutečně vyroben v továrně Pirkenhammer v Březové na Karlovarsku, tedy u nás. On tvrdil, že jeho prateta byla na Titanicu pod jiným jménem, závěr nechám na Vás.

Jaký byl další osud Sharmanova talíře?

Pan Sherman od nás obdržel certifikát pravosti, ale potvrdit, zda byl jeho talíř na Titanicu, už nebyla naše práce. Nejprve se ho pokoušel prodat na Ebay za padesát tisíc dolarů (1 250 000 Kč), nakonec se mu podařilo v aukci talíř prodat casinu Golden Palace za deset tisíc dolarů (250 000 Kč), tím pro nás celý příběh skončil. Čekal jsem, že nám třeba tato událost pomůže marketingově na trhu, ale nestalo se vlastně vůbec nic. Jen se ozvalo několik podnikatelů, kteří měli zájem v Británii vyrábět přesné repliky, ale i to nedopadlo. Kolem Pirkenhammeru je mnoho zajímavých legend a příběhů. Například jsme měli informace, že v továrně v podzemních sklepech je ukryta váza, kterou si měl odebrat nacistický vůdce Hermann Göring, ale již to nestihl. Proběhla skutečně velmi zajímavá pátrací akce za pomoci jeskyňářů, ale nic se nepodařilo nalézt.

Proč jste se rozhodli do této porcelánky investovat? Přece jenom ruská investice v okolí Karlových Varů s sebou obvykle přináší jistou předpojatost a zakořeněnou nedůvěru u našinců…

Úplně Vám rozumím, naše investice do Pirkenhammer byla skutečně myšlena vážně. Začátek se zdál skvělý. Podařilo se nám vyhrávat první ceny na soutěžích, ale prostá ocenění bohužel byznys nedělají. Lidé už nemají takový zájem o čajové soupravy, upřímně prakticky žádný. Rozhoduje samozřejmě cena, a na trhu vítězí nepřeberné množství spotřebních produktů z našeho oboru především nabízených ve skandinávských řetězcích. Jen pro příklad na Ukrajině jsme zakoupili keramičku, která měla tisíc zaměstnanců a ani tu se nám nepodařilo zachránit, takže vylučuji nějaký kalkul s nákupem Pirkenhammeru. Ta hrstka keramických továren, co tu zůstala, může dýchat převážně jen z dotací, grantů a státní podpory. Dnes o společenském postavení nerozhoduje krásný čajový nebo kávový servis ve společnosti nebo při obchodních jednáních, ale drahý mobilní telefon na stole, klidně vedle voskového kelímku s kávou.

foto: Hana Brožková

Porcelánka Pirkenhammer

- někdy Pirken-Hammer, podle něm. názvu Březové Pirkenhammer, byla založena roku 1803 durynským obchodníkem Friedrichem Höckem v Březové (dnes Karlovy Vary-Březová). Již v roce 1829 získala jako první porcelánka na území Čech povolení k dekoraci vlastním měditiskem. Ve dvacátých a třicátých letech devatenáctého století zažívala zlaté časy. V zlacení nádobí byla březovská porcelánka v první půli století na prvním místě mezi porcelánkami vůbec. Působili zde vnikající malíři jako např. K. F. Quast, S. Schermer, nebo S. Wabersich. V roce 1868 byl povolán francouzský malíř A. Carrier a založena učňovská malířská škola, brzy ale nad uměním převládly peníze. Komerční zájmy podporované snahou čelit stále se zvyšující konkurenci koncem století zákonitě zvítězily a umělecká kvalita se začala vytrácet. Kvalita střepu však zůstala i nadále vynikající. V roce 1919 vstoupila březovská továrna s dalšími porcelánkami do akciové společnosti koncernu EPIAG. Po roce 1945 byla továrna znárodněna a v roce 1958 začleněna do Karlovarského porcelánu n. p. jako speciální závod zabývající se převážně výrobou exkluzivního porcelánu zdobeného ruční malbou. Po revoluci se vrátila do soukromých rukou, měnila majitele, počátkem nového milénia ji však nový ruský management definitivně zavřel.

Diskuze