Příběhy

Viktor Kožený, vlk v rouše beránčím O tom, jak si bankovkami čechrá srst na bahamských plážích

Jiří Vítek

O tom, jak si bankovkami čechrá srst na bahamských plážích

Stejným písmem jako prvorepublikový podvodník Harry Jelínek, kterému se málem podařilo prodat Karlštejn, se zřejmě do našich dějin zapíše i kuponový král VIKTOR KOŽENÝ (52). Ten však na rozdíl od Jelínka nepodváděl jednotlivce, ale dokázal podvést většinu národa. I s populárními umělci a sportovci v čele, kteří mu na reklamních plakátech naháněli další kuponové knížky. Musí se mu nechat, že svým prohlášením, kterak každému za kuponovou knížku v hodnotě tisíc korun vyplatí desetinásobek, učinil z privatizace masovou záležitost nebývalých rozměrů.

Je to přesně deset let, co se Viktor Kožený ocitl v poutech bahamských policistů na popud amerických investorů. Mnoho držitelů dnes již sepraných bavlněných triček s nápisem Harvardské fondy se nadechlo k poslednímu zbytku naděje, že dostanou ten slíbený desetinásobek, který jim slibovali z plakátu oštěpař Jan Železný, herec Karel Heřmánek nebo zpěvačka Bára Basiková. Celkem "darovalo" Koženému své kuponové knížky více než 800 tisíc obyvatel České republiky. Za oněch deset let od jeho zatčení se nestalo lautr nic, Viktor Kožený údajně nemá ani cent, a tak není důvod ho eskortovat do Spojených států. A zřejmě mluví pravdu. Pokud mu nějaké prostředky z jeho miliardového impéria zůstaly, patří jeho matce Jitce Chvátíkové na kterou převedl veškerý majetek. Maminkám se prostě věří.

Kde se vzal pirát z Prahy?

Jestli něco Kožený odhadl, tak vnitřní touhu Čechů a Moravanů být součástí něčeho, co se jmenuje Harvard, co voní tou pravou Amerikou, podtrhnutou tričkem zdarma, které držitele kuponových knížek uniformovalo do společnosti virtuálně úspěšných.

Viktor Kožený přinesl do Česka i jeden americký sen. Stejně jako Zdeněk Bakala začínal fakticky z ničeho. V roce 1979 emigroval Kožený spolu s rodiči do Mnichova a tři roky na to odešel sám do USA a první, co po příletu udělal, zažádal si o stodolarovou půjčku. Školné na Harvardské univerzitě za něj platila jeho bývalá manželka. V roce 1989 získal na Harvardu bakalářský titul v oboru ekonomie a ještě v září toho roku odjel Viktor Kožený do Londýna, kde nastoupil jako řadový pracovník v oddělení společných investic u firmy Robert Fleming. Podle bývalých zaměstnanců, byl velmi pracovitý a jeho šarmu se nedalo odolat. Už po pěti měsících firmu opustil, aby se mohl vrátit do svobodného Československa. Nechal se slyšet, že zpátky domů se vracel s třemi tisícovkami dolary v kapse. Ta kapsa ale musela být bezedná, neboť v říjnu roku 1991 založil poradenskou a konzultační firmu Harvard Capital & Consulting, se základním jměním 100 000 korun, zaplatil óbr-kampaň a už se čekalo pouze na Svatý grál, který přišel v podobě kupónové privatizace, která se ve stejném roce rozjela na plné obrátky. Jistě ne náhodou se v té době krátce mihnul jako poradce na ministerstvu financí.

Investoři už propotili třetí léto ve svém bílém tričku s vínovým písmem, když Kožený se svým společníkem Borisem Vostrým harvardské fondy a pak i Harvardský průmyslový holding zcela převedli do zahraničí. Kožený už vše řídil od roku 1994 z Baham s irským pasem ve svém drahém saku. V srpnu 1997 vstoupil Harvardský průmyslový holding do likvidace, rozhodnutím valné hromady společnosti, která zároveň zvolila likvidátorem Borise Vostrého. Ten na sklonku roku 1997 realizoval po podivně sehrané veřejné soutěži prodej Harvardského průmyslového holdingu firmě HCMW patřící Koženému, transakci zaplatil dvěma směnkami v celkové hodnotě 9,8 miliardy korun, nikdy je ale nevyplatil. I když v Praze již delší dobu nežil, v hlavním městě byl pořád vnímán jako „velký kluk“ a všechny kauzy kolem jeho osoby se mu dařilo mediálně i politicky zametat pod koberec vzdálené budoucnosti.

Podruhé do stejné řeky?

Pak ale Kožený jako správný pirát znovu zavětřil šanci, to když ázerbájdžánská vláda vyhlásila privatizaci ropného průmyslu. Přesvědčoval tak, jak to uměl jenom on, především u nejdražších a legendárních večeří v newyorském hotelu St. Regis. Za opulentní hostiny v kruhu šesti amerických investorů platil Kožený průměrně 96 tisíc dolarů za noc. Netrvalo to dlouho a Koženému se podařilo americké milovníky archivních vín přesvědčit, aby vložili své peníze do jeho fondu, se kterým se pokusí ovládnout státní ropnou firmu v bývalé sovětské republice. Model byl již vyzkoušený, a tak znovu uplácel tamní politiky a vysoce postavené úředníky, ale všechno nešlo, jak si představoval, obchod s ropou se mu nakonec nepodařil uzavřít. Ázerbájdžánci privatizaci jednoduše zrušili.

Kožený se s tím ale zjevně moc netrápil a naštvaným investorům nehodlal nic vracet. Byl zvyklý, že z toho nějak vymanévruje, stejně jako v Česku. Rozhněvaní investoři ho však zažalovali.

Tak se ležérní Viktor Kožený s úsměvem na tváři objevil poprvé v životě před zmíněným bahamským soudem dokonce s pouty na rukou. V dubnu 2007 však soud Koženého propustil z vězení s verdiktem, že do USA vydán nebude. Šance se chytá i česká strana, když posílá své agenty na průzkum terénu, bohužel zbytečně. Jediné, co si z Baham přivážejí, jsou jejich opálené tváře.

Kdy spadne klec?

V červenci 2007 ministr vnitra Ivan Langer odmítl žádost bývalého policejního vyšetřovatele Václava Lásky o zbavení mlčenlivosti, aby mohl v USA vypovídat v kauze Viktora Koženého. Podle tehdejší mluvčí protikorupční policie Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. O zproštění mlčenlivosti Lásky žádali právníci zmíněných podvedených amerických investorů. Ti jeho výpověď chtěli použít před soudem. Marně, muž známý pod přezdívkou Pirát z Prahy díky tomu znovu proplul a oddychl si. Jeho komplic Vostrý pak z obav před zatčením utekl v roce 2000 do Belize. V roce 2008 bylo v Praze zahájeno trestní řízení proti Koženému a Vostrému jako uprchlým, ale Bahamy i Belize je do České republiky odmítly vydat. Odsouzeni byli v nepřítomnosti 17. října 2012 na deset a devět let trestu vězení. Jejich bahamský a belizský exil nad nimi ale stále drží ochrannou ruku.

Pro akcionáře to může být jistá morální satisfakce, ale nic víc, neboť za celé své působení likvidátor nedokázal do společnosti vrátit sebemenší díl ukradeného majetku. Zůstalo jen to tričko.

Diskuze