Rozhovory

Včelař Petr Cihlář:Falšovaný med spotřebitel nepozná. Pančují i čeští producenti, a ve velkém!

Renata Lichtenegerová

Falšovaný med spotřebitel nepozná. Pančují i čeští producenti, a ve velkém!

Poctivý včelař je závislý na rozmarech přírody, v jeho životě jsou ale i jistoty. Například to, že nekalou konkurenci nikdo nezastaví. Tak popisuje smutnou situaci na tuzemském trhu s medem majitel jedné z největších včelích farem v zemi PETR CIHLÁŘ. Farma, kterou provozuje s manželkou, nedělá výkupy, tudíž nabízí výhradně med od vlastních včel. Ten pak v maloobchodní síti konkuruje padělkům, které včelu neviděly ani z dálky.

Je pravda, že nemáme žádnou šanci poznat, jestli kupujeme kvalitní med, nebo uměle vyrobenou náhražku?

Je to tak. Člověk nemá šanci to poznat. A nejen to. Sehnat dnes na tuzemském trhu kvalitní med, je umění. Trh je zahlcen produkty, které vznikají štěpením z cukru, nebo minimálně přidáváním různých invertů. Maminky pak chodí a kupují svým dětem za 150 korun výrobek z cukru, který samozřejmě nemá žádné léčivé účinky.

Jedná se především o dovoz, nebo medy falšují české firmy?

Určitá část je sem dovezená. Obecně u nás končí ty nejhorší medy, které nikdo jiný nechce. Ale v těch falsifikátech jedou i čeští producenti. Ve velkém, stále ti samí a už mnoho let. Stačí se podívat na internetové stránky Potraviny na pranýři, kde jsou zveřejňována zjištění Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Objevují se tam dokola ty samé firmy a z výsledků rozborů jejich takzvaných medů je jasné, že jsou falšované. Najdou se v nich zbytky enzymu štěpení nebo třeba karamel, který se používá jako barvivo. Ty naštěpené rádoby medy totiž mají takovou neutrální zlatavou barvu. A když chcete, aby to vypadalo třeba jako lesní med, musíte to dobarvit.

Jak je možné, že tito producenti dál pokračují v činnosti?

Funguje to bohužel tak, že prodejce dostane pokutu od Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ale výrobci se nestane nic. Může k němu sice následně vyrazit kontrola z veterinární správy, jenže ta se zaprvé ohlašuje předem, aby se dotyčný mohl připravit, a zadruhé navštíví jen oficiální provozovnu. Tito podvodníci podle všeho mívají jedno zařízení pro úřady, kde je všechno v pořádku, a další, kde míchají ty pančované medy. Jinak se to nedá vysvětlit. Nechápu, že si na ně kontroloři nedokážou došlápnout. Pokud je zjevné, že konkrétní producent zaplavuje trh výhradně jen falešnými medy, tak je taky musí někde štěpit a míchat.

Je podle vás chyba v legislativě, nebo v kontrolní činnosti úřadů?

Spíše to bude to druhé. Spolupráce mezi potravinářskou inspekcí a veterinární správou asi nebude nejlepší. Hlavní problém ale vidím v tom, že za nápravu situace nikdo účinně nelobuje. To by mělo být jedním z hlavních poslání Českého svazu včelařů, ale ten, jak víme, tyto věci neuhlídal ani ve společnosti Včelpo, kterou zastřešuje. Situace na trhu je kritická. Třeba v Polsku to bylo ještě donedávna podobné. Ale tamní profesní sdružení lobbovalo, takže se situace zlepšila. V Česku, zdá se, chybí vůle. Padělání medu není nebezpečné, jako třeba v případě alkoholu. A i u něho muselo zemřít několik lidí, aby se konečně začalo něco dít. Z pančovaného medu ale nikdo neoslepne, jen vyhodí peníze za bezcenný produkt.

Kam tedy pro med, chceme-li kvalitní?

Ideálně ke známému včelaři. Lidé tak nějak tuší, že tu nejlepší kvalitu nenajdou v supermarketech. Ale v těch to nakonec může být lepší, než v malých obchůdcích. Ono to totiž těm velkým prodejcům samozřejmě vadilo, když u nich kontroly nacházely falšované medy. A díky ostříleným právníkům, které mají, se jim dařilo následně ty pokuty na nepoctivých producentech vymáhat. Podvodníci tedy změnili strategii a zaměřili se na malé prodejce. Takže jejich výrobky dnes koupíte na benzinkách, ale třeba i na tržnicích a v prodejnách se zdravou výživou, kam si lidé chodí připlatit za kvalitu, aniž by je napadlo, že si kupují jen předražený cukr.

Jsou způsoby, jak alespoň minimalizovat riziko, že si právě třeba na trhu koupím falsifikát?

Dříve se šířily různé rady, jak to poznat podle hustoty medu, když ho otočíte dnem vzhůru a podobně. Ale dnes už mají ti padělatelé tak vychytané metody, že to opravdu nepoznáte. Obecně bych více věřil medům, na kterých najdete kontakt přímo na konkrétního včelaře. Každý poctivý včelař si za svými produkty stojí. Jistým varovným znamením je například to, když se ten producent schovává za firmu s ručením omezeným.

Jaký dopad má situace kolem falešného medu na Českém trhu na poctivé včelaře?

Dospělo to tak daleko, že máme nejnižší ceny v celé Evropské unii. Můžeme to srovnat třeba se sedláky. Když se neurodí brambory, tak jejich cena vyletí nahoru. U medu to právě kvůli těm padělkům neplatí. Respektive, když je slabý rok, jako byly třeba poslední dva, cena medu stoupne, ale jen minimálně. Pokud někdo med falšuje, nebo alespoň ředí, tak se ho samozřejmě aktuální situace kolem včel nedotýká. Když je málo medu, víc ho naředí a nemusí nahoru s cenou. Poctivý včelař je přitom závislý na rozmarech přírody, tedy na mnoha okolnostech, které neovlivní.

Na kterých třeba?

Snůškové období trvá v našem přírodním pásmu zhruba 30 dní z roku. My se včelami kočujeme za různými rostlinami. Takže třeba vyrazíme za akáty. Ty kvetou pouhých dvanáct dní, pokud během nich včely nic nenanosí, nemáme akátový med a musíme rok čekat na novou příležitost. K tomu, aby včely zůstaly v úlech, přitom stačí, když klesne teplota pod 20 stupňů celsia nebo hodně prší. Vadí ale i úplné sucho, protože pak zase není ve květech nektar. Živit se produkcí medu je těžké. Nepřipadá třeba v úvahu vzít si na rozjezd podnikání úvěr. To by bylo velmi riskantní. Občas mi někdo napíše, že si chce založit včelí farmu a jestli bych mu poradil s byznys plánem. Vždycky odpovídám, že u včel není možné si naplánovat několik let dopředu. Každý rok zkrátka vyprodukují jiné množství medu. A jsou tu také nemoci. Může se stát, že místo stáčení medu budete kvůli chorobám pálit úly.

Vám už se to někdy stalo?

Naštěstí ne. Ale boj proti nemocem nás stojí hodně sil. Především proti varroáze, ta likviduje včelstva po celé Evropě. Je to onemocnění způsobené roztočem podobným klíštěti. Prevencí proti němu strávíme s manželkou tak měsíc z každého roku. Včelí mor je proti tomu slabý odvar. S morem se totiž včela setkává tisíce let. Když se vám na stanovišti objeví, odnese to jen určitá část včelstev, ta se musí spálit, ale nenakazí se celé stanoviště. S varoázou si včelky zatím neumí poradit vůbec a uhynou všechna včelstva na stanovišti. Proto se musí dělat pravidelné rozbory, diagnostika je strašně důležitá.

Jak se takové rozbory dělají? Potřebujete k tomu nějakou odbornou pomoc?

My si je děláme sami. Používá se k tomu moučkový cukr. Několik včel se dá do takového tubusu a nasype se tam práškový cukr. Pak se s tím trochu zatřepe, v tubusu se vytvoří jemný prach z toho cukru, roztoči se začnou dusit a pustí se. Včely to přežijí a my pak můžeme spočítat, kolik roztočů v tom vzorku bylo. V případě, že je včelstvo ohroženo, musíme okamžitě začít s léčbou. Posledních pět let máme včely zdravé. Ale stačí silnější infekční tlak zvenčí a dostane se to i do našich úlů.

Dost tedy záleží na tom, jestli mají zdravá včelstva včelaři z okolí?

Rozhodně. Včely jsou opravdu hodně pracovitá stvoření. I když zrovna není snůška, lítají po okolí a hledají, jestli by přece jen něco nenašly. Vyberou si třeba slabší včelstvo a vyrabují ho. Do vlastního úlu pak nanosí nemoci. Někdy ani nemusejí chodit krást. Jednoduše se přidají k hromadnému letu jiných včel a infikují se. Ony totiž ty včely vyženou jen cizinku, o které usoudí, že k nim jde rabovat. Pokud ale ta včela neletí s prázdnou, tak ji do úlu klidně pustí. Takže přenos například té varroázy rozhodně není ničím výjimečným. Méně zkušení včelaři mnohdy ani nevědí, že ji mají. Ty roztoče okem nevidíte. Respektive, pokud je vidíte, tak už je na záchranu včelstva pozdě, už je jich moc.

V současné chvíli včely zimují. Nastalo tedy i pro vás klidnější období?

Nic takového. Život se včelami je neustálý kolotoč. Já trávím zimu v truhlárně a vyrábím úly a rámky. U nás se točí čtyřicet tisíc rámečků, které musíte každé tři roky vyvařit, aby byly včely v čistém prostředí bez choroboplodných zárodků. Takže přes zimu vyrábím všechno, co je potřeba, abychom mohli doplnit stavy. Aby se obnovilo to vybavení, které odejde stářím, nebo ho ukradnou jiní včelaři. Manželka je zase věčně v medárně a stáčí medy, protože zima je samozřejmě hlavní prodejní sezónou. A tak to bude do jara, než vyrazíme do sadů za kvetoucími ovocnými stromy a pak na další stanoviště. Neznamená to ale, že ty včely rozvezeme a necháme je nějaký čas být. Všechna ta včelstva musíme neustále objíždět, abychom každé navštívili v maximálně čtrnáctidenním intervalu. Do úlů totiž musíte neustále doplňovat nové rámky, aby měly včely prostor, a dělat další protirojová opatření, protože jinak se vám včely vyrojí a na med můžete zapomenout.

Zákazníci si pro med jezdí přímo sem na farmu a máte e-shop. Dodáváte také do maloobchodní sítě?

Ano, máme své prodejce. Jedná se o malé krámky. Před časem nás oslovily i některé řetězce, jestli bychom jim nedodávali med, ale do toho jít nechceme. To je totiž přesně to, co člověka svádí začít s tím medem kšeftovat ve velkém. Vykupovat medy od ostatních a začít vymýšlet jak snížit náklady, jinými slovy čím je naředit. My si zakládáme na tom, že prodáváme jen to, co naše včely nanosí. Patříme mezi největší včelí farmy v republice, ale ani tak bychom neměli kapacitu zásobovat nějaké řetězce. I z toho si lze udělat obrázek o tom, jak ti největší dodavatelé v zemi fungují.

foto: Hana Brožková

Včelí farma manželů Cihlářových

Na statku v malé obci Kopeč na Mělnicku zazimovali vloni manželé Cihlářovi 1100 včelstev. Díky tomuto počtu se řadí mezi největší včelí farmy v zemi. Farma navazuje na dlouholetou rodinnou tradici chování včel, historie rodinného hospodářství se datuje již k roku 1947. Předci současných majitelů se však k zemědělské výrobě mohli vrátit až v roce 1992, po čtyřicetileté pauze, která byla zapříčiněna komunistickým režimem. Samotný chov včel se na farmu vrátil až v roce 2000, kdy se sem přiženil Petr Cihlář, který se včelařství věnoval od dětství. Farma se zaměřuje na jednodruhové medy. Aby je získali, kočují Cihlářovi se včelami za snůškou na místa, kde rostou potřebné ovocné stromy, nebo třeba řepka, akáty, hořčice, lípy či slunečnice. To znamená, že úly na jaře rozvážejí třeba i 30 kilometrů od farmy. Momentálně manželé dokončují stavbu nové medárny.

Diskuze